Letra de Kuplet O Ženské Emancipaci

Celé to naše dnešní pokolení
Vstříc kráčí rozkladu a hnilobě
Mužů již v krásném slova smyslu není
Jak pozoruju to sám na sobě
Já nemám vůle ani energie
Užitečného cosi začíti
Mé štěstí, že má matka ještě žije
Jinak bych musel hladem zemříti
Už jako kdysi není taky žena
Vtělená oddanost a pokora
Vášnivě v těla mužů vysílená
Zatíná kruté spáry netvora
Ba, probouzí se divou vehemencí
Žen síla někdy ladem ležící:
"Jsme udoláni ženskou konkurencí
Chraňte nás!"
Nynější žena, co já v klidu tučním
V oborech věd a práce působí
Co naplat! Učím se teď pracím ručním:
Vyšívat, vařit a mýt nádobí
Choť poslušný a věrný budu. Škoda
Že muž dnes přec jen rodit nemůže!
Doufám však, že i to se časem poddá
Ach, vemte si mne, slečno, za muže...